Vyhnal: Těším se na prázdniny, potřebuju je...
Chlad: (Skáče do řeči) K opravě písemek!
Syrovátka: (Vyčítavě) Tak, a teďs mu je zkazil.
Vyhnal: (Chvíli mlčí, poté smutně uzná, že si ani o prázdninách neodpočine a navazuje na látku)
Ploch: (K Marešovi) Ó Bože, co chceš na výzo?
Ploch: (O matematice) Můžu tě vyzkoušet a dostaneš jedničku nebo dvojku. Pětku nedostaneš.
Peka: A z čeho to bude?
Ploch: Z matematiky.
Ploch: (V reakci na studenty, že Řeřicha má problém s výslovností Ř) Co máš za známku?
Řeřicha: Tři.
Ploch: Krásně to říkáš.
Caletka: Co dostanu na vysvědčení, když mám 4,333?
Ploch: Tak máš čtyři s periodou.
Caletka: No jo... A co dostanu na vysvědření?
Ploch: Dostaneš periodu... A zrovna na vysvědčení.
Ploch: A jaké z toho plane poučení?
Ploch: Neučit se na testy.
Smutný: Ty nejsi Klíma Beránku. Nehlaš se!
Smutný: Můžeš to říct, až Klíma nebude vědět.
Beránek: Já už to taky nevím.
Beránek: Říkám, že je hezké, mít takové stálé věci v životě.
Beránek: Že Kavka vždycky chybí. Že se tomu Vančí vždy zasměje.
Chlad: (Chybně přepisuje větu z papíru na tabuli) V minulost oslí kůže používala na zhotovení desk knih.
Thorauschová: (Procvičování u tabule) Máte tam kuřata, co s nimi?
Peka: Zabít a sníst.
Vyhnal: Řekl bych, že je hodina, tak chaloupko čelem ke mně!
Řeřicha: Ten maturitní test, když maturuju z angličtiny a matika mě nezajímá...
Ploch: Tebe nezajímá matika?
Rothbauer: A teď jseš v...
Ploch: (Sarkasticky) Řeřicha by rád maturoval z angličtiny, ale nemůže, protože ho nepustím k maturitě, protože ho nezajímá matika.
Klíma: Lepší jak pět nedostanu.
Ploch: (Pozitivně) Nóó... Ale horší jak pět taky ne.
Smutný: Jirkovský si myslí co?
Jirkovský: Já se bojim.
Vyhnal: A vy pořád melete.
Vyhnal: Já kdybych si přines pytel pšenice, tak na konci hodiny si odnesu mouku.
Vlková: Martine, neunuď se tady k smrti. Nechtěla bych tě mít na svědomí.
Smutný: (K Zasadilovi) Počkej, už se mě neptej.
Smutný: Já už jsem ti řekl všechno, co vím.
Vyhnal: Sakra... S váma je taky zábava. Něco váám vykládat.
Vyhnal: Já se picnu.
Šerý: Né...
Zasadil: To je škoda.
Vyhnal: (Vyčerpaně) Fakt jo.
Vyhnal: Já ten počítač nakopnu.
Smutný: Nebýt procesoru 8086, neměli byste dneska ty vaše tříjádrový procesory.
Zasadil: (Utrousí posměšnou poznámku)
Smutný: (Rozzlobeně) Zasadile, cos to řek? To bylo dělo!
Smutný: No moc se nesměj. Nebo tě zmlátim.
Vlková: (Popisování obrázku v hodině AJ) Co můžeme říct o atmosféře? (Myslí náladu lidí zachycených na obrázku)
Procházka: Tak, atmosférický tlak bude nižší, protože je tam zima.
Řeřicha: (Učitel se studenty domlouvá čas, kdy začne tělocvik) Když mám rande, můžu jít na rande?
Bican: Máš rande? A je pěknej?
Třída: (Smích)
Vyhnal: (Studeni mají zadanou práci a Vyhnal začíná na něčem pracovat)
Vyhnal: Když něco budete chtít, tak volejte.
Rothbauer: (Ke spolužákům) Takže jakou pizzu si dáme?
Smutný: To se mě ptáš, nebo co?
Smutný: Tady vypouštíš otázku jen tak do vzduchu a čekáš, že si ji chytnu.
Vyhnal: Jaká je rychlost zvuku?
Šerý: Mach (Veličina rovna rychlosti zvuku).
Ploch: (Zadává příklad) Máme sud, který váží osmdesát kilo.
Ploch: Bude to sud s mrtvolou.
Beránek: (Z ticha uprostřed hodiny) ...typické použití přerušované soulože...
Beránek: Máte v pátek ráno nultou?
Janoud: V pátek ráno? Nemám.
Beránek: Nechtěl byste ve čtvrtek zajít do hospody?
Thorauschová: Kučero, víte o tom, že mi dlužíte jedno zkoušení a já čekám, až přijdete sám, a když nepřijdete sám, tak přijdu já a to teprv bude pohroma.
Vyhnal: (Spletl se ve výkladu) Je konec. Je konec, je pátek.
Třída: Je čtvrtek.
Vyhnal: Ježiš, já vás mám ještě zejtra.
Vyhnal: Dokreslete si tvarovač signálu, já jsem hned zpátky. Ne, že začnete hučet.
Vyhnal: (Začíná odcházet)
Třída: Huuuuu...
Vyhnal: A řekneme si, jak se sakra... čumí do mobilu... parchanti...
Klíma: (O matematice) Co to je?
Ploch: To je příklad.
Peka: (Píše program) Takže, co to teďka dělá... Nemám ponětí.
Šerý: (Zjišťuje, proč nefunguje program)
Šerý: Hej, mě se v tom někdo hrabal a vůbec to nedělá, to co má.
Šerý: A co je Sedlon?
Šerý: Jsem vůbec u sebe? (Zjišťuje, že není ve svém programu) Sedlon...
Šerý: Tak Sedlon je blbej, ne já.
Vyhnal: (Potichu pronese vulgární hlášku)
Třída: (Smích)
Vyhnal: Nic jsem neřekl. Hlavně to tam nedávejte!
Nebojte se, kryjeme vás.   :D
Chlad: (K Marešově prezentaci) Vždyť je to celý zkopírovaný. Jak dlouho ses tomu věnoval?
Mareš: ...
Chlad: Pět minut?
Mareš: Ne, dvě hodiny.
Chlad: Fakt jo?
Mareš: Dvě hodiny jsem se to učil přečíst.
Vyhnal: (Pokládá otázku)
Chlad: Pěkná otázka. Líbí se mi.
Smutný: Procházko, spíš?
Procházka: Snažím se ne.
Smutný: (Zapojuje do výkladu látky studenty) Když vydělíme sílu čím?
Šerý: (Po pár vteřinách ticha) Co?
Smutný: Jsi se probral ne. Jsi stihnul usnout za těch pět vteřin.
Smutný: Co to je?
Procházka: Oblouk.
Smutný: To, že je oblouk? Je nějakej divnej. Má špičku.
Procházka: Je to uměleckej oblouk.
Smutný: Jo, uměleckej oblouk.
Vlková: Tady David (Šerý) to může mít obtížnější, protože je dyslektik.
Šerý: (Potichu) A debil.
Ploch: Ta to dělá zadarmo. A to abych to dělal zadarmo, to se na to můžu vykašlat.
Syrovátka: Můžete to dělat pro dobrý pocit.
Ploch: No to fakt ne.
Ploch: Byls tady před prázdninama?
Klíma: Jo.
Ploch: Očividně zbytečně.
Vyhnal: (O elektronickém zařízení) Mám s tím vlastní zkušenosti. Instaloval jsem jich několik...
Chlad: A pak přestaly fungovat.
Janoud: Pochopili ne?
V hlavě studenta: Ne.
Thorauschová: Martine, příště vám utrhnu hlavu.
Thorauschová: Budete bezhlavý... student.
Procházka: (Čte větu anglicky tak, aby nedávala smysl) Ostrá kartonová čepel je použita k řezání skrz kov.
Vlková: (Ironicky) No to bych teda chtěla vidět.
Procházka: (Zcela vážně) Já taky.
Vyhnal: (Z vrchního patra se ozývají rány) Doufám, že se nám sem nepropadnou další žáci.
Vyhnal: Myslím, že bychom je na maturitu nestihli připravit.
Vyhnal: ...ale nedá se svítit.
Rothbauer: Tak my zhasnem.
Smutný: (O vojně) Jsem se tam potkal s takovou koncentrací blbečků, co jsem už v životě neviděl.
Smutný: Říkal jsi, že jste se to učili.
Šerý: Tak to neznamená, že to umíme.
Smutný: Takže si tu můžu kreslit blbosti.
Šerý: Hm.
Řeřicha: Jo.
Rothbauer: Jo.
Klíma: Fakt mám dvojku?
Smutný: Jo.
Klíma: Na to, že jsem to psal s kocovinou, tak dobrý.
Smutný: Tak to musíš dodržet i příště.
Smutný: Ráno zaparkuješ tady do hospody...
Vyhnal: (Přiběhne do třídy) Já jsem tady kvůli tomu, kdo má promluvit do toho rozhlasu.
Janoud: (Přerušuje výklad látky) O čem?
Vyhnal: O té nové frézce.
Vančura: Jo, já jsem na to zapomněl.
Procházka: Viděl jsi ji alespoň?
Vančura: Ne.
Peka: Nám to radíte hákovat?
Smutný: To vám neradím.
Smutný: I když...
Vlková: Martin vypadá, že by už nejraději za sebou tahal kachničku.
Vlková: To je jenom čeština na téhlke škole?
Řeřicha: Mikroprocesorovka.
Vančura: Automatizace.
Šerý: Ale čeština vede.
Vyhnal: Upozorněte pana Kavku, pokud jste s ním v kontaktu.
Třída: (Pošle do třídní konverzace přes padesát zpráv, s cílem "upozornit" Kavku)
Řeřicha: Myslím, že už je upozorněn dost.
Vyhnal: No rozhodně jsem nechtěl způsobit...
Rothbauer: Pozdě!
Vyhnal: (Diktuje látku) A ještě, ať máte co kecat k maturitě.
Smutný: (O systému reagujícím na světlo k otvírání brány) Tak jaká je tam nevýhoda?
Peka: Je to pomalý?
Smutný: Bys chtěl být rychlejší než světlo?
Smutný: Bys tou bránou prosvištěl hodně rychle.
Vlková: (Po testu) Davide, žádná sláva.
Vlková: Jsi se na to vyhašlal?
Šerý: (Bez zaváhání) Jo.
Vlková: (O výchově britských dětí) Když tam někdo z Česka jede jako au-pair, tak z toho musí být deprimovaný, když je nemůže ani bouchnout.
Šerý: Jak bouchnout. Pořádně jim rozbít hubu.
Schandlová: Kdo to má na starosti?
Kříha: Veruna (spolužačka Kejvalová)
Schandlová: (Přísně) Jaká Veruna Vojto?
Kříha: Kejvalová.
Ploch: (Diskuse o hodině matematiky na téma nejlepší tabule do třídy je přerušena dotazem na Kotašku) Tebe nezajímají tabule, že si tu počítáš matiku?
Vyhnal: (Diktuje poznámky) ...na optické trase bývá okénko nahrazeno takzvaným ,,Pigtailem".
Peka: To je metafora pro penis?
Peka: (K příkladu) Tak můžeme to spočítat dohromady, a pak od toho odečíst tu transexuální část.
Ploch: Jasně. Tady bychom se řídili pravidlem, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.
Ploch: (Odpovídá na otázku) Proč je tam krát?
Ploch: Protože Aláh to tak chtěl.
Smutný: (Přichází během hodiny do třídy a ptá se Vyhnala) Můžu?
Šerý: (Než Vyhnal stíhá reagovat) Můžeš!
Vyhnal: (O osciloskopu) Standardně ten krám má dva kanály...
Vyhnal: (Na studenta) Huš... Nechte už ten mobil a jedem.
Thorauschová: Pokor... Procházko, proč máte čtyřku?
Procházka: Protože jsem alespoň něco věděl.
Ploch: (K Řeřichovi) To máš teda přísnou maminku, že tě žene do školy už na devátou.
Ploch: Že tě nenechá vyspat.
Ploch: Být tebou, bych zavolal na linku bezpečí.
Ploch: (K Marešovi) Počkej, ty děláš závěrečky na řidičák?
Ploch: Tobě chtěj dát řidičák?
Ploch: Tak to mě trochu děsí.
Vyhnal: Až se k tomu dostaneme, tak si něco řekneme o dlouhém vedení...
Třída: (Smích)
Vyhnal: Dlouhém vedení... Někteří ho mají dodnes.
Smutný: (K úloze) Nemůže vám to fungovat. Podívejte se, že vám to bliká!
Peka: (Z vedlejšího pracoviště) Mě to svítí.
Vyhnal: (Na Řeřichu) Jak to, že to nevíte?
Šerý: On totiž není moc chytrej.
Rothbauer: Víte, on tak trochu nedává pozor.
Rothbauer: A taky je tak trochu blbej, ale to je vedlejší.
Thorauschová: Já jsem slepá, ale ještě to vidím.
Thorauschová: Sice občas z vás už někdy blbnu, ale ještě poznám jestli jste prvák nebo čtvrťák.
Thorauschová: Moc se na mě nadívejte Boháči, vás poznám i o půlnoci.
Vyhnal: (Vyučuje) Jestli dobře chápu...
Šerý: (Ke spolužákovi) Tak to zkusíme.
Vyhnal: Pánové, nic nezkoušejte, nebo budu zkoušet.
Vyhnal: (Vtrhne na laboratoř a zdraví Ing. Janouda) Vyhnal... Teda ahoj.
Peka: (Pět minut poté, co si Smutný vyžádal Pekovu přítomnost, vtrhne do třídy a praští dveřmi) Nějakej průser?
Vyhnal: (Zvyšujícím se hlasem) Takže pánové, v tichosti se přesuneme.
Ředitel Koreš: (Úryvek z rozhlasu) ...dále se bude v učebně 81 promítat film, jehož jménóóó... vám neřeknu, ale bude se to týkat...
Thorauschová: (Na Pekovu absenci) Máte to zapsané v omluvňáku?
Peka: Jo, ale on je v takovém nepěkném stavu. Mě se na něj vylilo kafe.
Thorauschová: No jéje... Šmudla... Šmudla jste. Trpaslík Šmudla, ale vy jste vysoký.
Vyhnal: (Vřítí se do laboratoře a s počítačem v náručí se snaží protlačit mezi stoly k pracovišti Smutného)
Vyhnal: Máš to tady pro hubený.
Smutný: (Potichu ke studentům) Mám to tady pro normální.
Smutný: Mám tady na stole nůžky.
Smutný: Koupil je Vyhnal, ale já mu je ukrad a mám je tu já.
Chlad: (K příkladu) Vyjde to záporně!
Peka: Nevyjde!
Chlad: Devět mínus sedm je přece mínus dva.
Peka: Dej si kafe!
Smutný: (Stěžuje si Vyhnalovi) Oni neví ani, kolik je padesát setin ze tří set.
Vyhnal: To nevím ani já.
Smutný: Ale Zdeňku, notak!
Vyhnal: (Šibalsky) Nevím to, protože to neučím.
Smutný: Teď se mi všichni budou vymlouvat, že to ani Vyhnal neví.
Vyhnal: (Šibalsky) Ale já to neučím.
Vyhnal: Kolik nám zbývá do konce hodiny?
Rothbauer: Necelá minuta.
Vyhnal: Tak si ještě napište...
Rothbauer: Vážně!
Vyhnal: Pan ředitel u testů trvá na tom, že...
Beránek: Se budou psát.
Vyhnal: Moc pěkný známky, to je špatně.
Vyhnal: Ale nebojte, já přitvrdím.
Vyhnal: (Studenti během písemky sedí a mávají si) To už jste hotoví, že si tu máváte?
Jirkovský: My totiž máme na rukou napsaný taháky.
Míčková: Proč je napsanej pan Beránek, že chybí?
Třída: Protože chybí.
Thorauschová: (Ve čtvrtém ročníku) Peko, už znáte své spolužáky?
Zasadil: Hezký, já mám jedničku.
Rothbauer: (Zaujatě) Z čeho?
Zasadil: Z oběda.
Schandlová: Dneska o odpoledce si napíšeme písemku... Vlastně budu zkoušet... Vlastně já nevím, co s váma budu dneska dělat... Co po mě vlastně chcete?
Ploch: Kolik jsi toho opsal?
Mareš: Nic.
Ploch: Tak v tom případě budeš ode dneška nazýván matematickým bohem.
Ploch: To budeš mít jako indiánský jméno.
Růžička: (Přichází do laboratoře, kde probíhá měření) Co kluci, chcete si dát přestávečku?
Rothbauer: Ty si dáváme průběžně co pět minut.
Ploch: (O posílání zboží z Číny) To je úplný pokřivení trhu. Ale když je to v náš prospěch, tak je nám to jedno.
Beránek: Tak záleží, jaké morální cítění máte.
Ploch: Nula.
Beránek: Tak to je pak jedno.
Thorauschová: Tak, teď si zapište... Co to tady mám?
Schandlová: (Kontroluje sešity) To je strašný... No to je strašný.
Schandlová: Já ti ten sešit roztrhám, ho budeš přepisovat.
Smutný: (Vysvětluje pracovní postup)
Zasadil: Vančí, pamatuješ si to všechno viď.
Vančura: Tak trochu jo...
Smutný: (Otáčí se od monitoru) Zasadile, není na tom nic těžkého, když jsem se to naučil i já... sice mi to trvalo 5 let, ale...
Ploch: V béčku to nevěděli.
Ploch: Ani Boháč to nevěděl, tak jsem mu dal příklad, kde má pizzu a někdo mu třetinu pizzy sežere a ani tak to nevěděl.
Řeřicha: Tak to je hodně blbý, když se jedná o jídlo.
Ploch: No, říkal, že to si raději koupí druhou.
Šerý: (Ke spolužákovi) Musíme začít chodit s Boháčem na pizzu.
Ploch: (Nakreslí něco na tabuli) Takhle?
Zasadil: No...
Ploch: Ne.
Ploch: Paráda, teď když budete na pustým ostrově a budete si chtít spočítat objem kužele, který vám tam připlave po moři, tak budete moc, protože budete znát, jak si odvodit tenhle vzoreček.
Ploch: Máte k tomu nějaký dotazy?
Klíma: Kde se vzala ta jednička v té poslední závorce?
Ploch: Kde se vzala, tu se vzala.
Klíma: Aha...
Vyhnal: (Dělá docházku) Kolik jich mám?
Vyhnal: Tři... Pět... Devět... Pane bože!
Vyhnal: (O tom, jak se zranil) Podjely mi nohy a já přesek umyvadlo rukou... Jako ninja.
Smutný: (Probírání cen za dopravu) To vás vyjde 150 korun za celou akci? To je méně než necháš v hospodě.
Smutný: Teda alespoň já.
Smutný: Kdo chybí?
Třída: Junek.
Klíma: On je středoškolák. On chodí jen ve středu.
Smutný: Aha, on je čtvrtek.
Smutný: (S úsměvem zapisuje do třídnice)
Vyhnal: (Vysvětluje látku) To znamená, že ztrátový činitel delta bude větší než nula.
Vyhnal: (Tiše) Nebo co to je.
Vyhnal: (Vysvětluje látku) Tedy je těmi charakteristikami popsáno to rozkmitání.
Vyhnal: Nebudu popírat, že jsem je zatím nepochopil.
Kameraman: (Při natáčení maturitního videa) A neusmívejte se.
Třída: Kterou nohou jdeme první?
Šerý a Vančura: (Jednohlasně) Pravou!
Syrovátka: (Sarkasticky) Která je pravá?
Šerý: Ta kterou honíš.
Syrovátka: Takže levou?
Chlad: Pravou ne, tou držíš myš.
Kameraman: (Záchvat smíchu)
Vyhnal: Pane Beránek, nepalte tu plastickou hmotu.
Ploch: Kolik jsi toho opsal?
Mareš: Jenom dva.
Ploch: Jenom dva a zbytek od někoho jinýho.
Ploch: (Po deseti minutách) Učil ses na to?
Mareš: Jo, hodinu v noci.
Ploch: To nechci vědět, co jsi se učil.
Třída: Matiku.
Ploch: Matiku opsal, tu se nepotřeboval učit.
Vyhnal: (Přichází do třídy, ve které polovina lavic není na svém místě) Co se to tu stalo?
Třída: Beránkovo stěhování.
Beránek: (Z druhého konce třídy) Kde jsem vzal tuhle lavici?
Smutný: (Klíma píše na tabuli) To vypadá, že si ty číslice na místě vymýšlí.
Smutný: Znáš vůbec všechny číslice?
Smutný: (Ke třídě) Vypadá, jako že opisuje hieroglyfy.
Vyhnal: Ve školním řádu je napsáno, že jídlo se nesmí konzumovat na laboratořích, ale o jeho přípravě nic neříká.
Vyhnal: Takže si tu uvařili párky a pak jsem je vyhnal si to sníst na chodbu.
Vyhnal: Budu se držet postupu, který jsem se na fakultě neučil, protože jsem si myslel, že nebudu učit.
Vyhnal: Jenom úplně čistě teoreticky...
Chlad: (Po testu nenápadně ke spolužákovi) Koty, jak jsi mohl vědět, že pět krát tři je patnáct a ne dvacet?
Kotaška: (Svíjí se v křečích)
Zasadil: (K nové látce) Pane učiteli, a jak to funguje?
Ploch: O to se nestarej, to je černá magie.
Vančura: (K vyučujícímu) Můžu se vás na něco zeptat?
Smutný: Můžeš, ale já ti nemusím odpovědět.
Zasadil: Pane učiteli, zkontrolujete nám to?
Smutný: Na tom není co kontrolovat. Buď to je správně a jde to, nebo to nejde a máte to prostě blbě.
Třída: (Při odchodu učitele ze třídy na konci hodiny) Na shledanou.
Janoud: Dobrou noc.
Kyselová: Graf do testu nikdo nekreslí tužkou, co kdybych vám to vygumovala.
Kyselová: (O hodině během rozhovoru se studenty) Co to děláš?
Kotaška: Dělám si číselnou řadu.
Kyselová: Tak on dělá číselnou řadu.
Kyselová: Holky tady povídají a on si tu dělá číselnou řadu.
Kyselová: Dávej pozor!
Kyselová: Na prvním místě je můj pes, potom co tady řešíme a až potom to, co se tu učíme.
Vyhnal: (Při zadávání úlohy) Ale nebudete to mít tak jednoduché, protože tady řádil šotek.
Rothbauer: Tím myslíte sebe?
Vyhnal: (O chybném obvodu) Rozhodně bych tímto obvodem nechtěl řešit katapultáž z letadla.
Vyhnal: Bych vyletěl rychlejš jak vy u maturit.
Ploch: (Počítá příklad, na kterém vysvětluje novou látku) Poslední příklad kterej vám dám.
Šerý: Pak jdeme domů?
Ploch: Ne, pak budete počítat vy.
Řeřicha: Použiji Řeřichovo metodu (Natipovat všechny výsledky v testu).
Ploch: (Po rozdání opravených testů) Dobře to opsal. Jenom ne všechno.
Tschauderová: (O hodině matematiky) Máte to spočítaný?
Šerý: No, máme.
Tschauderová: Ale já jsem zadala další čtyři příklady.
Šerý: Máme všechno.
Tschauderová: Tak si alespoň nehrajte na mobilu.
Procházka: Pojď Davide, budeme koukat do blba.
Hrůza: (Na začátku zkoušení) Tak řekni, co umíš!
Procházka: Tak, umím zpívat.
Hrůza: Tak něco zazpívej!
Procházka: Taky umím trochu tancovat.
Řeřicha: (Přistižen při hraní "Plants vs Zombies")
Vyhnal: Tady je třeba dávat pozor, protože tady vás žádná travní sekačka před maturitou nezachrání.
Janoud: (Po libovolném dotazu) Aha... V tomto případě dochází k tomu, že je tato věc záležitostí týkající se...
Vlková: (Šerý a Procházka se dívají do jedné učebnice) Vy máte jen jednu knížku společně?
Vlková: Chcete ještě jednu?
Šerý: To je dobrý.
Vlková: Dobře, když vás baví... tulit se.
Procházka: To ale můžeme dělat i bez knížky.
Vyhnal: Já se pořád chci naštvat, ale nějak mi to nejde.
Vyhnal: Tak, dále se podíváme na další část látky.
Klíma: Za minutu a půl zvoní.
Vyhnal: Cože? To už bude zvonit? Jo vlastně, já zapomněl na tu 10-ti minutovku na začátku hodiny.
Vyhnal: (Poté, co na otázku nikdo neznal odpověď) Já opravdu zavedu ty záporný mínusy. Budu muset.
Beránek: Záporný mínusy jsou plusy.
Vyhnal: (S výrazem vyčerpání opírá hlavu o tabuli)
Smutný: (O vojně) Někdo s inteligencí blížící se gorile.
Smutný: Buzeraci na padesátou šestou... To byste potřebovali.
Smutný: Já se zbláznim.
Smutný: Já se zbláznim.
Smutný: Zavolejte sanitku, já si pojedu do blázince odpočinout.
Vyhnal: (Po příchodu do třídy, kde polovina lidí chybí) Já nevím, kde máme bejt.
Rothbauer: My taky ne.
Vyhnal: Já se nedíval do rozvrhu.
Rothbauer: My taky ne.
Smutný: Všichni kapíkujou?
Janoud: Tak co kluci, už to máte?
Procházka: Jo.
Janoud: Tak povídejte.
Procházka: Tak ne.
Vyhnal: (O apokalypse) Já si myslím, že by mě taky někdo sežral, protože obsahuju hodně živin.
Vyhnal: (Naštvaně) Já to asi rozkopu tu techniku dneska.
Vyhnal: Á už to něco dělá.
Vyhnal: Á už to funí.
Vyhnal: Ať žije technika.
Vyhnal: (Při rozdávání opravených testů) Zeptám se, kdo je František.
Beránek: (Přihlásí se) Já. Bylo tam napsaný: ,,Jméno", tak jsem tam příjmení nepsal.
Vyhnal: (Všiml si chyby na tabuli) Proč neřvete?
Třída: (ŘEV)
Ploch: Máš říct: ,,Jsem já to ale hlupák, že jsem si zapomněl pravítko." a ne ,,Kur*a, nemám pravítko!".
Vyhnal: Přestaňte blbnout s mobily a sledujte.
Klíma: Já odepisuju.
Řeřicha: (Po opravení 2. chyby v nákresu) A jste si jist, že je to kompletně dobře?
Vyhnal: Já si nejsem jistý už absolutně ničím.
Vyhnal: Já to tam schválně nepíšu, protože bych o tom musel přemýšlet.
Ploch: (Probírání bodování) Předpokládám, že nulu nikdo nedostane, protože někde se určitě spletete a tipnete správnou odpověď.
Čermák: To končí hodina, nebo mi zvoní v uších?
Vyhnal: Vezměte, že máte metr drátu. Jak se nám bude chovat?
Beránek: Jako půlka dvoumetrovýho drátu.
Vyhnal: (Během zapisování absence) U pana Syrovátky tu mám stoprocentní nepřítomnost.
Kroneisl: Pane Wegenkittl, vy jste kujón.
Kyselová: To jsou gauneři.
Kyselová: (O hodině z druhého konce školy) Hááálóóó...
Thorauschová: To inženýrka Kyselová promlouvá do hlav studentů.
Schandlová: Nikdo se nic nebude učit nazpaměť, to všechno si musíte umět odvodit.
Třída: Z čeho, když nic nesmíme umět nazpaměť?
Smutný: (Během výkladu o bezpečnosti) Pak někdo přijde, šáhne na ten drát... Někteří z vás by to potřebovali, aby se probrali.
Smutný: Až bude z Temelína vyzařovat záře, tak tam bude Peka štelovat reaktor se šroubovákem.
Vyhnal: U maturity si také nevyberete.
Rothbauer: No, v podstatě vyberete.
Vyhnal: (Na konci výkladu) Když už jsme tu kousli do toho zemění.
Smutný: (Rozhovor s Vyhnalem o rozdělení hodin) Já jako pedagog senior tě žádám jako pedagoga juniora, zda by jsi mohl mít tu poslední hodinu.
Vyhnal: (Během přednášení o různém odporu lidské kůže) Když sáhnete na přístroj a vás to zabrní, neříkejte: ,,Alenko, myslím, že to probíjí, vyzkoušej to.", protože Alenka se dotkne a praští s sebou o zem.
Beránek: Myslíte Alenku Schandlovou? (Vyučující)
Vyhnal: (K budoucí látce) Ani já z toho nejsem nadšený, budu se to musit učit.
Chlad: Bery, moje znalosti jsou větší než tvoje a to, že jsem se jednou spletl se prostě stane.
Vyhnal: Probral bych jednu věc, máme jí tady...
Šerý: Drogy?
Chlad: (O hodině matematiky) Koty, co jsou to ty limity?
Chlad: (Ke spolužákovi) Koty, proč na mě Šerý čumí?
Chlad: Koty, on na mě furt čumí!
Chlad: KOTYYY!!!
Ploch: (O hodině matamatiky) Kdyby tam bylo, kdyby bylo, ono tam není, ale kdyby bylo.
Kyselová: Praha je svět. Tam jsou divadla, je tam hašiš, je tam kokain.
Vyhnal: Ať žijou zmatky!
Schandl: (Během příchodu do třídy) K tabuli půjde Syrovátka.
Syrovátka: (Stoupne si před tabuli)
Schandl: Nechceš být zkoušenej ne?
Syrovátka: No nechci.
Schandl: Tak si běž sednout! Proč sem lezeš?
Janoud: Pochopili?
Třída: (Všichni souhlasně kývou hlavou. Pět lidí přibližně tuší, o čem bylo posledních dvacet minut.)
Vyhnal: Jaký je to měřící přístroj? S... s per...
Šerý: Sperma!
Schandl: Budeme zkoušet?
Šerý: Jóó
Schandl: Tak pojď!
Šerý: Tak jo
Schandl: Seď! On je blázen. On by fakt šel.
Ploch: (Vysvětluje problematiku příkladu) Ale je tam to mínus.
Řeřicha: Já bych ho smazal.
Ploch: To je dobrej nápad. Jenom nemám hadr.
Vyhnal: Co to děláte?
Šerý: Děláme maskování.
Vyhnal: Nevidím, že byste byli maskovaní.
Šerý: (Ke spolužákovi) Takže to funguje.
Smutný: Až se k tomu dostaneme. Pokud se k tomu dostaneme. Jako, že si myslím, že se k tomu dostaneme.
Vyhnal: Moc se mi nechce poplivat celou tabuli.
Schandl: (Šerý stojí v rohu třídy a kouká do zdi) No jo, Šerý je hodnej.
Třída: A proto stojí v rohu.
[FOTKA]
Paurová: (Během rozhovoru o českém rumu) Já toho do toho těsta nalila a aroma žádné. Pak jsem zjistila, že je to jen nějaký Morgan.
Třída: (Zděšeně) Nějaký Morgan?
Vyhnal: (Diktuje, jaké je správné řešení testu)
Šerý: Říkáte to moc nahlas.
Vyhnal: (Rozhlíží se po třídě a zjišťuje, že většina třídy stále píše test)
Vyhnal: Vy mě pořád budete odtahovat od látky, kterou máme probrat.
Šerý: Ano.
Vyhnal: (Poté, co si vyvolal dva žáky ke zkoušení u tabule) Schovejte mobily, dávejte pozor, jinak budu zkoušet.
Rothbauer: Vždyť už zkoušíte.
Vyhnal: Já chcípnu...
Vyhnal: Mé výsledky jako učitele jsou strašné.
Zasadil: (Během uzavírání klasifikace) Co tam mám vůbec za známky?
Schandl: Tři, pět s hvězdičkou a: ,,Dát si na něj pozor, nechce se učit."
NA ZAČÁTEK
Počet návštěv: